Platí i dnes, že „vražda na tyranu není zločinem“?

Atentát je, byl a bude nedílnou součástí politiky. První jeho dokumentovaná oběť je datována až do doby před narozením Ježíše Krista (seznam nejvýznamnějších atentátů v historii najdete zde). Můžeme dnes očekávat jeho rensanci?

Sám pojem atentát má v Českých zemích negativní vyznění, protože většinou znamená násilnou smrt politika s cílem změnit mocenské uspořádání (poměry) v dané zemi. Z vlastní historické zkušenosti víme, že existují jak morálně neomluvitelné atentáty, tak i ospravedlnitelné případy, jako například atentáty na Hitlera či Heydricha.

Atentáty rozdělíme pro potřeby tohoto příspěvku na otevřené a skryté (utajené). Otevřené jsou ty, které atentátník provede na veřejnosti, protože chce společnosti poslat nějaký vzkaz. Takovým byl například atentát na Aloise Rašína (1923), ministra financí, kterého zastřelil na ulici mladý levicový anarchista protestující jím proti rostoucí moci velkokapitálu. Chce-li zadavatel vyvolat u veřejnosti pocit masového strachu a nebezpečí, nezvolí atentát, ale rovnou teroristický útok. Český právní řád definuje teroristický útok následovně:

V českém právu jsem termín atentát a jeho definici nenašel, což nepopírám, může být i moje chyba. Na Wikipedii se píše: „Atentát (z lat. attentare – pokoušet se) je pokus o zabití, útok na život významné osoby provedený z politických důvodů“. Odmítám pojetí, kdy atentát spadá pod definici teroristického činu. Žádný teroristický čin není morálně ospravedlnitelný, zatímco atentát - jak jsme si dříve ukázali - ano.

Dnes je také většina politických atentátů, na rozdíl od teroristických činů, utajených. Většinou jsou skryté za nějakou (smrtelnou) nehodu či přírodním neštěstím. Pochybnost v Československu v tomto smyslu vyvolaly smrtelné „nehody“ Milana Rostislava Štefánika (ZDE), Jana Masaryka ZDE a Alexandra Dubčeka, (ZDE), které mohly být stejně dobře i atentátem. Není třeba dodávat, že v tomto případě atentátník nesmí být ani prozrazen ani zajat.

Odborníci na různých webech tvrdí, že při přípravě utajeného atentátu, je účelné využít buď:

• někoho, kdo umí pracovat s jedy (sem spadá i uštknutí hadem, předávkování či záměna léku, který oběť užívá);
• služeb chemiků ovládajících Nervově paralytické látky, jako je Polonium 210, Novičok a další, blíže viz ZDE;

c)   služeb nájemného odstřelovače, zabijáka, nejčastěji z Balkánu;

d)   odborníky na aranžování nehod, neštěstí. Nejjednodušší nehodou je nafilmovat pád z 20 a více metrů na tvrdý povrch. Padat se dá z výtahové šachty, schodiště, okna, balkonu. Možný je i zásah elektrickým proudem, náhodné utopení, apod. Odborníci hrubě nedoporučují fingovat ani dopravní nehodu, ani požár, protože metody na odhalování podvodů používané policií a hasiči jsou velmi sofistikované a viníci bývají často odhaleni;

e)   odborníka na plánování atentátů. Každý atentát musí být dobře naplánovaný, včetně svedení vyšetřovatelů na falešnou stopu. V Čechách je užitečné na místě atentátu zanechat třeba krabičku ruských cigaret a viník je předem jasný.

Blíží se doba renesance atentátů v ĆR?

Není vyloučené, že v krajním případě ano. Bohužel se znovu objevují politici, kteří nepracují ani ve prospěch svých voličů ani své vlasti. Atentát by nikdy nemohl zažít renesanci, pokud by takový politik šel řádně odvolat, což nejde! A o nějakém dobrovolném odstoupení vysokého politika z funkce si můžeme nechat jen zdát. Zakopaný pes je v tom, že český volič má právo si svého zastupitele zvolit, nikoliv však už odvolat! A to je, podle mého soudu, velká chyba.

Na závěr se sluší ocitovat slavnou Smolíkovu větu z filmu Vyšší princip: „Z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyranu není zločinem.“ Ptám se: „platí tento výrok i pro současnost“?