Stalin by nikdy nedovolil, aby se Rusko stalo “fackovacím panákem“

Noviny Gazeta Wyborcza píší, že po té co Vladimír Putin nezabránil útoku koalice v Sýrii, se na sociálních sítích ocitl pod palbou svých spoluobčanů za to, že je příliš "měkký". Někteří říkají, že to pro Rusko byla strašná facka.

Další si stěžovali: "bombardují a budou bombardovat a Rusko v reakci svolá brífink. Umíme jen žvanit. Putin zklamal, už ho nebudu volit. Ukázal se slabý“. Těžko se těmto rozčileným hlasům divit. Místo armádou veřejně slibovaných sestřelů Rusové nechali Syřany bránit se americkým raketám zbraněmi protivzdušné obrany vyrobenými ještě v dřevních dobách Sovětského svazu. Podle zdrojů Pentagonu všechny střely zasáhly cíle, zatímco Rusko tvrdí, že z celkového počtu 103 se syrské protivzdušné obraně podařilo sestřelit 71 raket. Podle Pentagonu byla syrská PVO aktivní, ale její antirakety vylétly až po přeletu amerických raket.  Jde o klasickou situaci „slova proti slovu“, takže kde leží pravda je těžko říci. Putinovi skalní přívrženci proti obvinění z nečinnosti argumentují tím, že Sýrie za rozpoutání atomové války rozhodně nestála a Vladimíra Putina líčí jako odpovědného státníka, který nedovolil rozpoutání III. světové války. Jistě se mohu mýlit, ale pokud už Rusové veřejně vyhrožovali sestřelením amerických raket a nic neudělali, pak je jejich budoucí odstrašování méně věrohodné, respektive plave na vodě.  

Konec konců to není to poprvé, co Vladimír Putin neodvedl dobrou práci. Kdyby při vpádu Gruzie do Ruska byl jeho na místě vůdce typu Stalina, dobil by Tbilisi, Saakvašviliho pověsil na první větev a nastolil Rusku nakloněnou vládu. Majdan by skončil pod úderem ruských parašutistů během jednoho dne a Porošenko - jako pučista - dostal kulku do hlavy a bylo by vymalováno. Na ruském zadním „dvorku“ by si vůdce typu Stalina udělal pořádek. J. F. Kennedy v případě „Kubánské krize“ si na jejich dvorku také dokázal „udělat pořádek“. Putin bohužel ne, a proto je často pojímám jako slabý vůdce a Rusko se dostalo do pozice bitého psa, na něhož si vždy nějaká hůl najde. Stalin by to nikdy nedovolil.

Připomínám v této souvislosti, že všemi vysmívaný a opovrhovaný severokorejský vůdce Kim Čong Un svým neústupným přístupem nakonec donutil Američany k tomu, aby s ním jednali. Kuba odolala sankcím desítky let a Američanům nakonec také nezbyla žádná jiná možnost, než s ní zahájit proces smiřování, protože hrozilo, že tam Vladimír Putin obnoví vojenské základny. Zkušenosti ukazují, že  Američané přijdou k rozumu až ve chvíli, kdy zjistí, že hrozby, rakety a sankce s protivníkem nepohnou.

Konec konců se příliš nevyznamenal ani Donald Trump, který útok na Sýrii vytroubil do světa i na svém twitterovém účtu. Přiznejme si, že twitter vznikl kvůli tomu, abychom se s kamarády domluvili, kdy půjdeme na pivo, sešli se přítelkyní či manželkou, a ne kvůli tomu, aby se jeho prostřednictvím oznamoval válečný útok. Rusové i Syřané tak dostali dost času, aby se na něj připravili. „Potrestání“ Bašíra Asada tak připomínalo něco mezi komedií a fraškou. Vysvětlení je jednoduché: pozice Donalda Trumpa na domácí scéně je velmi slabá a Trump je nucený činit obrovské ústupky domácím neokonzervativním elitám, které jsou orientovány silně protirusky. Pokud už použití raket v Sýrii prezident Trump slíbil, neměl jinou možnost než je odpálit.

A co říci na závěr? Třetí světová válka určitě nebude, protože severokorejský vůdce Kim Čong Un se už zklidnil a nabízí světu mírovou ratolest a Rusové se s Američany vždy nějak domluvili. Reálně lze očekávat válku mezi šííty a sunnity o nadvládu nad Středním východem a na tu bychom se měli dobře připravit. Bude do ní zataženo jak Rusko, tak i NATO a Izrael. Máme se na co těšit.