Který daňový ráj dnes vybrat?

… aneb pod svícnem je největší tma. Pravda bývá nepříjemná, takže nepředpokládám, že se většině laskavých čtenářů bude můj příspěvek líbit, natož aby s ním souhlasili.

S laskavými čtenáři se jistě shodneme na tom, že sport bez dopingu by byl čistější a lepší. Určitě lákavá představa je, že by ve sportovním klání čestně vyhrál ten lepší a ne nadopovanější. Jistě se shodneme na tom, že i svět bez finančního dopingu v podobě daňových rájů, by byl čistší a lepší. Připusťme na chvíli, že bychom chtěli uspořádat Olympijské hry či Mistrovství světa ve fotbale. K tomu potřebujete získat hlasy delegátů, které nejsou zadarmo a ze státního rozpočtu zaplatit nejdou. A tak je to v reálném světě bohužel prakticky se vším. Nelíbí se mi, ale to také vše, co s tím mohu dělat.

Součástí vládnutí i velkých obchodů je i tzv. „špinavá práce“, která musí být hrazena ze špinavých peněz. Hlavně z tohoto důvodu se hned tak daňových rájů nezbavíme. Právě naopak, velké státy si vlastní daňové ráje pečlivě opečovávají. Nemalý zisk z nich mají jak ony, tak i velké banky, protože bez nich by prát špinavé peníze nešlo. Stejně tak banky stojí i za aranžování největších daňových úniků. Na tomto místě by se slušelo zaplakat nad nespravedlností světa, kdy ti malí musí daně platit a ti velcí ne, ale nic by se tím nezměnilo, takže pláče nad rozlitým mlékem čtenáře ušetřím. Stejně jako planých výzev na boj s nimi.

Jestli něco může laskavé čtenáře potěšit, pak jen fakt, že v daňových rájích operují ve velkém rozsahu ekonomické rozvědky, aby věděly, co na ně konkurence chystá. Ukažme si to na příkladě Airbusu a Boeingu. Oba největší výrobci letadel na světě nesmějí dostávat státní podporu, aby byly zachovány „rovné“ konkurenční podmínky. Podporu od mateřských zemí přímo získat nemohou, ale prostřednictvím daňových rájů už ano. „Praskne-li“ něco na velké firmy, pak je to víceméně jen tehdy, jde-li o konkurenční oboj.

Vyjdou-li na světlo světa seznamy daňových podvodníků, většinou jde o malé ryby v podobě nových zbohatlíků, čímž nechci říci, že všichni bohatství dosáhli nečestně, jako například sportovci. „Staré (velké) peníze“ jsou už dávno ukryty v nadacích a svěřeneckých fondech a „ukrývat“ se v daňových rájích nepotřebují.

Největšími bojovníky proti individuálním daňovým únikům jsou Spojené státy. Donutily už nejednu zemi, včetně Švýcarska a Lichtenštejnska, aby jim předali seznamy jejich daňových „uprchlíků“. Ne, že bych čtenáře vyzýval k nepravostem, ale pokud si už svoji "offshorku" chcete zřídit, tak alespoň v bezpečných zemích. Zapomeňte na Kypr, Seychely, Kajmanské ostrovy a podobně „proflákné“ destinace, ale zavítejte raději do amerických států jako je Nevada či Delaware. 

A proč? Protože pod svícnem bývá největší tma!