Češi sejí, Číňané sklízí. To nevymyslíš!
Američané, EU i Češi čínský mírový plán rezolutně odmítli. Laskavého čtenáře by nemělo překvapit, kdyby jej ukrajinský prezident nakonec přijal. Stejně jako nikdo na Západě nepředpokládal, že se Čína stane zprostředkovatelem míru mezi Saudskou Arábií a Iránem, nepředpokládá to ani v případě mírové smlouvy s Ruskem. Ukrajina díky jarní protiofenzivě může dobít část svého zemí zpět, ale buďme realisti, významnější vítězství nad Ruskem nepřinese. A co pak? Na koho se mají Ukrajinci obrátit? Mají počkat dalšího půl roku, než dají dohromady novou armádu, než po světě posbírají dalších 90 nebo 100 tanků? Konečně, jak dlouho ještě vydrží podpora Západu, na níž je Ukrajina existenčně závislá? Spojené státy poskytnou Kyjevu zbraně a munici na jarní protiofenzívu, ale nevyjde-li, dramaticky zkomplikuje vyhlídky na znovuzvolení Joe Bidena prezidentem. Amerika Demokratům druhý Afganistan neodpustí a Ukrajina rozhodně není 51. státem USA, aby ji bylo nutné bránit "zuby, nehty". Nebude nakonec pro Ukrajince mnohem výhodnější včas se obrátit na Číňany a říci jim: „pojďme se pobavit o tom, čeho pro nás můžete u Rusů dosáhnout, a my vám na oplátku dáme přístavy, pole, doly, co budete chtít." Číňané na takové obchody slyší! Pro nás to znamená jediné: Češi na Ukrajině zaseli a Číňané sklidili! Svatá prostoto!
Jen tak mimochodem: ruské rakety, odpálené z Běloruska jsou schopné zasáhnout celé území Polska, podstatnou část Německa, Česko, Slovensko, Rumunsko, Bulharsko a všechny tři pobaltské státy. Nebylo by i pro nás výhodnější připojit se k čínským mírovým jednáním?
Poválečná prognóza ČR
1/ udržení celistvosti (optimistická varianta),
2/ rozpad (pesimistická varianta).
Podíváme-li se pravdě do očí, musíme se smutkem v duši konstatovat, že v krátkém čase vstupujeme do období třetí porážky za sebou a z ní vyplývajících ztrát. První, mnichovská prohra, nás stála území Zakarpatské Ukrajiny, druhá, ve studené válce se stala katalyzátorem rozpadu Československa a třetí, ukrajinská, zřejmě jen urychlí rozpad České republiky jako takové.
Ve prospěch rozpadu republiky svědčí několik faktorů:
1/ podmínkou poválečné regenerace státu je úspěšný a respektovaný národní vůdce, který udá směr!. Očekával jsem, že se vyprofiluje buď ve finanční krizi v letech 2008 – 12, nebo při epidemii Covid - 19. Nestalo se;
2/ nutnou podmínkou poválečné regenerace státu je i dostatek finančních zdrojů Obávám se, že tak zadlužené zemi, jako bude, po válce ta naše, nikdo nepůjčí. Český stát je periferní, relativně bezvýznamný a jako takový může být klidně obětován, resp. rozdělen mezi své úspěšnější sousedy;
3/ supí fondy. Nad naší předluženou republikou už pomalu začínají kroužit supy (supí fondy). České firmy proti útoku velkých finančních žraloků velkou šanci na přežití nemají, natož „obyčejní“ lidé. Jen pro ilustraci: ve Španělsku si starší manželé, na hypotéku, koupili dům v ceně 227 400 Eur. Díky dlouhodobé nemoci manžela ji nebyli schopni doplatit a banka jejich (nedobytný) úvěr ráda prodala supímu fondu. A teď se držte: za pouhých 12 800 Euro! Jinými slovy supí fondy kupují dluhy za jejich zlomkovou cenu a dlužníky sedřou z kůže. Mám velké pochyby o tom, že supy rozervaný a zubožený stát dokáže přežít a zachránit se;
4/ proti celistvosti státu mluví i náš národní charakter. Mezi pozitivní vlastnosti Čechů patří například pracovitost, manuální zručnost, smysl pro humor, pomoc v nesnázích a mezi ty nejhorší patří české lokajství. V mezinárodní politice se projevuje tak, že české národní zájmy ustupují zájmům aktuálního protektora, ať už jím byla či je Vídeň, Berlín, Moskva, Washington či Brusel. Britové to vědí a ptají se: čemu je Čechům vlastní stát?;
5/ udržení celistvosti ČR nebudou podporovat ani Britové, kteří budou mít, z rozhodnutí USA, hlavní slovo v Evropě (Američané si tak uvolní ruce pro boj s Čínou). Víme o nich, že Čechy dlouhodobě nemají v lásce: byli od samého počátku proti vzniku Československa v roce 1918, přispěli k jeho „pochování“ v Mnichově 1938, odmítli dát České exilové vládě v Londýně souhlas s obnovením Československa a na Jaltě se Čechů rádi zbavili tím, že nás přenechali Stalinovi. Jestli někoho Britové favorizují, pak je Polsko. Po rozpadu ČR by větší část českého území rádi připojili k němu, aby tak posílili postavení Polska, jako nejsilnější středoevropské velmoci. Jako svého nejsilnějšího beranidla vůči Rusku.
Souhrnně řečeno: hodně toho mluví proti regeneraci českého státu, jako celku, nicméně už jen z úcty k našim předkům se o český stát musíme poprat. Jak? O tom příště!
