Obecně platí, že velmoc má právě tak rozsáhlou sféru vlivu, jakou si dovede vybojovat. Cílem Vladimíra Putina bylo zřejmě invaze podle československého vzoru nainstalovat v Kyjevě proruskou vládu. Jako správný šachista šel do boje s USA s tím, že si předem zajistil „krytí zad“ ze strany Číny. Laskavý čtenář si jistě vzpomene, jak na olympiádě v Pekingu Vladimír Putin a Si Ťin-pching tvrdili, že přátelství mezi jejich zeměmi nemá „žádné limity“ a žádné „zakázané“ oblasti spolupráce. Putina povzbudilo právě „bezbřehé přátelství“ se Si Ťin-Pchingem, prezidentem Číny a také ti, kdo jeho činy omlouvají, argumentem, že byl vyprovokován rozšiřováním NATO a doporučují mu dát, co chce, aby se předešlo katastrofě. Číňané dokonce poprosili Vladimíra Putina, aby s invazí na Ukrajinu začal až po skončení olympiády. Vladimír Putin dokonce přesunul vojenské jednotky od ruských hranic s Čínou, čímž dal najevo důvěru ve své vztahy s Pekingem. Jak můžeme pozorovat, během ruské invaze na Ukrajinu ze strany Číny žádná významná materiální pomoc nepřišla. Spíše naopak, čínské banky, včetně Čínou kontrolované Asijské investiční a infrastrukturní banky přestávají úvěrovat Rusko a Bělorusko (ZDE). Dostali od Američanů lepší nabídku, nebo jen upřednostnili svoje národní zájmy? Víme, že Číně chybí suroviny a Rusko jich má přehršel. Platí jednoduchá rovnice: čím budou Rusové slabší, tím snazší bude pro Číňany zmocnit se jejich surovinových zdrojů. Jen pro ilustraci: na Sibiři se nachází 85 % všech ruských zásob olova a platiny, 80 % uhlí a molybdenu, 71 % niklu, 89 % ropy, 95 % plynu, 69 % mědi, 44 % stříbra a 40 % zlata a 60 % ruských zásob rašeliny. A co se týče Antarktidy, odborníci předpokládají, že se v ní nachází obrovské množství ropy, železné rudy, mědi, zlata, diamantů, uhlí a niklu. Rusko, bez surovin bude chudou a naprosto bezvýznamnou zemí.
Američané, na rozdíl od Rusů našli správnou taktiku, jak si Ukrajinu ve sféře svého vlivu udržet a za druhé, dokázali „umravnit“ svoje spojence, kteří je nakonec plně podpořili. Američané vědí, že jedna věc je zem dobýt a druhá se v ní udržet. Američané potřebují, aby Ukrajinci - po předpokládané porážce - přešli na platformu partyzánského boje, protože Ukrajina sousedí se čtyřmi členskými státy NATO, ze kterých jim může proudit podpora. Jak víme odboj, který je spolehlivě zásobován, má dost bojovníků a bezpečné útočiště za hranicemi může trvat věčně a může zbavit okupující armádu vůle bojovat. Chytit Rusko do pasti druhého ruského Afghánistánu je cílem americké strategie boje o Ukrajinu. Američané proti Rusku jimi bojují i na ekonomické frontě, formou ekonomických sankcí.
Rizika světové finanční války
Příliš se nezmýlím, označím-li ekonomické sankce za strany USA a jejich spojenců za křížovou finanční výpravu (válku) proti Rusku. Jako o finanční atomové bombě lze hovořit o zmrazení finančních rezerv Ruské centrální banky, které tvoří - v převážné míře - naakumulované zisky mnoha let ruského prodeje energií. Zákaz jakékoliv transakce s ní způsobí, že Rusko nemůže použít velkou část svých rezerv na záchranu rublu a potažmo celé ekonomiky. Druhou atomovou bombou je odchod velkých zahraničních firem z Ruska. Aktivity v Rusku zastavuje například British Petroleum, BMW, Coca Cola, Dell, DHL, Intel, Samsung Electronics, Apple, Hermes, Google a Aoole Pay, Visa a Mastercard, Škoda Auto a další. Firemní bojkot Ruska doplňuje sankce, které na Rusko uvalily státy a mezinárodní instituce. A co rizika? Jistě se mohu mýlit, ale troufnu si odhadnout, že si Rusové si nakonec řeknou: „K čemu nám je svět, kde není místo pro Rusko? A sáhnou po zbrani (možná i té atomové). V žádném případě bychom to neměli nechat tak daleko zajít!
Zítra: „K čemu nám je svět, kde není místo pro Rusko“?
