„… a začnou padat hlavy“

I Shakespeare by měl co dělat, aby vystavěl tak silnou katarzi, jakou je řecké referendum, jehož výsledek s napětím očekává celá Evropa. 

Divadelní tragedie končí zpravidla tím, že začnou padat hlavy. Očekávám, že nejinak tomu bude i nyní, i když v řadě případů, bohužel, nepadnou hlavy těch největších viníků. Řecká krize odhalila „řadu konstrukčních vad“, a to jak na úrovní zemí eurozóny, tak i EU jako celku, za něž někdo nese odpovědnost.

Konstrukční vady jsou dvojího typu:

1. právní, určující „pravidla hry“ jak uvnitř eurozóny, tak i EU jako celku,
2. ekonomické, tím, že zaprvé, neexistuje společný státní rozpočet, jehož prostřednictvím by Řecku mohla být poskytnuta pomoc, za druhé, že Řecku byl podáván takový lék, který ho div „nestál život“.

Ad 1/ o „právních konstrukčních vadách“ jsem už podrobně psal dříve, takže na tomto místě mi dovolte jen stručně konstatování dvou faktů. Zaprvé, i kdyby se eurozóna „stavěla na hlavu“, nemá nástroj, který by vedl k vyloučení Řecka, bez jeho souhlasu. Za druhé, chybí konkurzní zákon použitelný pro bankrot států, na jehož základě by mohla EU i eurozóna řecký bankrot provést. Samozřejmě chybí i unijní orgán, do jehož kompetence by bankrot států spadal a normy definující případy, „kdy už stát není s to splácet své dluhy“, tak i „hranice, za níž má ze zákona právo své závazky restrukturalizovat“ (jinými slovy, kdy je nutné státu část dluhů bez náhrady odpustit). Pokud by přístupová smlouva Řecka k eurozóně takovou pojistku obsahovala, Řecko by už dávno bylo vyloučeno a platil-li by zákon o konkurzu státu, zejména pak hranice pro zadlužení státu, jejíž překročení by umožňovalo část dluhu bez náhrady odepsat, věřitelé by nemohli Řecko nechat tak předlužit, protože by o své peníze přišli. Bohužel, za tyto konstrukční vady nikdo postižen nebude, protože současný stav věřitelům maximálně vyhovuje. Představitelé „Velké trojky“ jsou zároveň soudci, kteří nad dlužníkem vysloví verdikt a zároveň i inkasní agenturou, která na něm dluhy vymáhá. Může to být pro věřitele ještě lepší?

Ad 2.1/ Země eurozóny spojují jak velmi konkurence schopné ekonomiky (Německo a Sever Evropy), tak i země s nízkou konkurenceschopností, jakou je právě Řecko a další jihoevropské země. Severu Evropy euro vyhovuje a vydělává na něm, zatím co na jižní země působí jako „oprátka na krku“. Vzhledem k tomu, že EU není federace, nemá ani společný federální rozpočet, který by umožnil podporovat ekonomicky slabší země. Jedná se o stejný mechanismus, který použilo Německo po svém sjednocení, kdy Západ dotoval Východ. Jednoznačným viníkem je Německo, které si dobře spočítalo, že by muselo být největším přispěvatelem do společného státního rozpočtu. Jsem si hluboce jist, že za tuto systémovou chybu nikdo potrestán nebude.

Ad 2.2/ Cesty z finanční krize vedly dvě: americká, která se snažila „napumpováním“ peněz do ekonomiky povzbudit investiční aktivitu a německá, spočívající v politice úspor. Německo, bohužel, Evropě vnutilo svoji „politiku škrtů a úspor“, která nekonkurenceschopnou řeckou ekonomiku položila úplně na lopatky. Německo svoji chybu nikdy nepřizná; zatím ji přiznal jen bývalý šéf MMF, Dominique Strauss-Kahn, který se za ní veřejně omluvil. Role obětního beránka tak nejspíš připadne na jeho nástupkyni - Christine Lagrande. Nemusí to skončit tak nespravedlivě. Omezí-li se „odpor“ jen na Řecko, Německo vyhraje a žádný Němec o hlavu nepřijde. Rozšíří-li "řecký" odpor i do dalších zemí jako je Španělsko, Portugalsko a Itálie, bude to znamenat prohru Německa a Angela Merkel a spolu s jejím ministrem financí přijdou „o hlavu“ a jejich další politická kariéra končí.  Naprosto po právu, chtělo by se mi dodat.

Kde očekávám přímo vodopád hlav, je v Řecku. Laskavý čtenář už pravděpodobně zná výsledek, zatímco já ještě ne. V každém případě přijdou o hlavu politici strany, která prohrála. Ale ani to ještě nemusí být zdaleka konec. Rozdělenou řeckou společnost čekají – dříve či později - nové volby. I kdyby nakrásně EU jakkoliv pocukrovala vítězné vládě splátky úvěru, nebude to na splacení celého dluhu stačit. Řecko bude muset přistoupit k prodeji svých ostrovů, přístavů a dalšího státního majetku. Pro Řeky to bude krajně ponižující a potupné a nikde není psáno, že po privatizaci další volby nevyhrají „tvrdí komunisté s heslem „Chceme svoje ostrovy zpět“. A teprve potom nastane ten pravý vodopád…