Jak se má obyčejný člověk bránit terorismu

Nejcennější co člověk má je jeho vlastní život a měl by udělat vše pro to, aby jej dokázal ochránit. Svěřit dnes svoji bezpečnost jen do rukou politiků, jeví se mi velkým hazardem.

Každý, kdo jen trochu zná Paříž či Marseille ví, že tam jsou islámské čtvrti (ghetta), kterým se policie zdaleka vyhýbá ve dne, natož v noci. Arabská ghetta nespadla „odnikud z nebe“. Za jejich vznik nesou přímou odpovědnost lokální i národní politici a právě vznik ghett je nejviditelnějším znakem jejich selhání. Nikdo neví co s nimi a nikdo nezná způsob, jak je odstranit (s výjimkou xenofobních stran typu Národní fronty, jejichž heslem je rovnou vyhnat všechny přistěhovalce z Francie!). Asi nikdo nepochybuje o tom, že ghetta jsou tím nejlepším podhoubím pro islámský radikalismus.  

Abychom neviděli jen třísku v cizím oku, pojďme k nám domů. Čeští politici v otázce chudinských ghett selhávají naprosto stejně, jako ti francouzští.  Jen pro srovnání: mnohem jednodušší je zrušit buňku ČSSD v Duchcově, než pro jeho obyvatele udělat cokoliv, co by zlepšilo jejich životní podmínky. Za druhé, už od mého mládí s pramalým úspěchem řešíme romskou otázku, kde nám tak maximálně hrozí „vykradený kurník“. Představme si, že bychom skutečně museli čelit muslimské imigraci, což není to nic, co bychom neměli očekávat. Geolog Václav Cílek správně upozorňuje na hrozbu vysoušení Blízkého východu a Severní Afriky. Stačí pak dvě po sobě jdoucí suchá období spojená s neúrodou a obyvatelé těchto zemí udělají doslova a do písmene vše, aby se dostali do Evropy. Nejbohatší evropské státy jako Anglie, Francie, Německo, ale i Belgie a Holandsko už dnes mají větší než deseti procentní podíl muslimů na celkové populaci, a proto neočekávám jejich příliš velkou ochotu přijmout další. Ostatně trend „rozdělit se v rámci EU o přistěhovalce ze Sýrie a dalších zemí“, nebo jinak: „stanovit kvóty přistěhovalců pro jednotlivé země EU“, můžeme registrovat už dnes. S pravděpodobností téměř hraničící s jistotou můžeme předvídat, že se v ČR část přistěhovalců nakonec usadí. Klíčový problém: „nedokážeme-li dlouhodobě harmonizovat soužití ani s místní romskou komunitou, jak to teprve budeme dělat s tou islámskou“?

Jak ukazuje Bostonský maraton či poslední útok v Paříži, žádný stát na světě není schopen předejít všem teroristickým útokům. O svoji vlastní bezpečnost se tak budeme muset postarat i my sami.

Ke zvýšení našich šancí na přežití případného teroristického útoku pomůže, když:

1. budeme znát pravidla, jak se při takovém útoku chovat,
2. ovládáme umění sebeobrany,
3. umíme používat střelnou zbraň.

Život náš i naši rodiny je tou nejvyšší hodnotou, kterou máme. Investice do zvýšení naší bezpečnosti je tou nejlepší, kterou si lze představit. Navíc se už dnes stává mimořádně aktuální.